Hádej     Ondřej Ruml

Měsíc na nebeskou báň,
rozehnal svá hvězdná stáda,
do morku kostí se mráz vkrádá.

Kabátkem rozedraným,
táhne ti na holá záda,
vše čím si projdem se v nás střádá.

Derem se přes bodláčí,
kráčíme neznámo kam,
co spasit může tě,
pro co jsme na světě,
já se tě člověče ptám.

Co i únor změní v máj,
za čím šel bys světa kraj,
dnem i tmou víš, 
po čem toužíš,
hádej po čem jen.

Jaká síla hýbá vším,
co i hory přenáší,
co je lék čím vše se léčí,
vždyť víš přeci jen – láskou.


Derem se přes bodláčí,
kráčíme neznámo kam,
co spasit může tě,
pro co jsme na světě,
já se tě člověče ptám.

Co i únor změní v máj,
za čím šel bys světa kraj,
dnem i tmou víš, 
po čem toužíš,
hádej po čem jen.

Jaká síla hýbá vším,
co i hory přenáší,
Co je lék čím vše se léčí,
už víš přeci jen – láskou.