A staré rány nebolí  Szidi Tobias

Co odpovím, až svatý Jan
ten pískovcový rozumbrada
A zpovědník všech pražských vran
Se zeptá, jestli žiju ráda
Až řekne: „Hele, nejsi mladá,
tvůj šperk je cetka z tomboly“
A ať mi nikdo nevykládá,
že staré rány nebolí

Ach, Jene, já mám hodně ran
To ženská v letech neuhádá
jsem jako pšenicový lán
Přes který jela kavalkáda
Svišť narozený v roce hada
Terč ostrostřelců z okolí
A tak se do mě touha vkrádá
Ať staré rány nebolí

Pak přijde duben, smavý pán
A pocit „nejsem ta, co strádá“
Bar mého srdce dokořán
A není v něm jen limonáda
Vždyť slunce ještě nezapadá
Proč dávat židle na stoly
To se mi přestává třást brada
A staré rány nebolí 

Svět láká jako marmeláda
Nač do ní míchat nevoli
Tak hrozně to zas nevypadá
Než nové rány zabolí